Kapličky Novohradských hor.
Po staletí se v Novohradských horách a jejich podhůří mísila kultura česká a německá. Po
staletí tu lidé na návsích, u cest i v lesích stavěli křížky, boží muka a kapličky. Někdy víc
k poctě Boha, jindy k spočinutí pro poutníky, a ještě jindy jako připomenutí či odčinění smrti
nebo poděkování za dobré konce.
Nejen v dobách zlých, ale v tehdejším světě naplněném prací a starostmi byly hlavně kapličky
nejčastěji zasvěceny Panně Marii, té svaté nejbližší, jíž se dá svěřit jako matce se všemi
bolestmi a prosit o pomoc.
Je zvláštní jak hodně se do vzhledu tesaných výklenkových kapliček a božích muk promítne
duše místních lidí. Ač to asi coby kameníci nevěděli, a vlastně si od Nových Hradů po
Rychnov nad Malší byli i dost vzdáleni, přesto mají jejich díla něco společného, něco, co je
odlišuje od staveb už o pár kilometrů dál, natož jinde v Čechách či Rakousku. Není to ani tak
zdobnost nebo velkolepost, ale jednoduchost, ladnost, čistota. A je překvapivé, jak jsme si už
jako děti, ač třebas s pionýrským šátkem na krku, na jejich vzhled zvykli a jak divné nám
mnohdy připadají křížky, boží muka a kapličky odjinud.
Dvacáté století na svém počátku přineslo nejdřív nebývalý rozmach a také proměnu malých
sakrálních staveb. Druhá světová válka a její následky ale v Novohradských horách
znamenala opuštění krajiny. S lidmi odešla paměť příběhů kapliček a křížků, a mnohdy i
láska k nim. Některé padly za oběť rozorávání mezí, většina zůstala lidmi opuštěna ať už
v zakázaném území pohraničního pásma nebo i před ním. Ty kamenné se pokryly mechy a
lišejníky a stávaly se skoro neviditelnou součástí lesů. Hůř na tom byly zděné kapličky,
mnoho z nich bez lidské péče skončilo jako ruiny.
Už je to 35 let, co krajina Novohradských hor není zakázaná a není zakázané milovat a starat
se o církevní stavbičky. K některým z nich se alespoň na úlevné shledání stihli vrátit původní
obyvatelé. Řekli nám o jejich příběhu a pomohli s opravou, dalších se ujali dobří lidé, ať
místní či zdaleka. Někdy se oprava udělala podomácku, jinde jako generální znovuvystavění
a ještě jinde jako volná kreace na původní téma. Jak jinak tyhle umělecké přínosy dopadají,
když jde o poctivou kovářskou práci u křížků a jak různorodé výsledky naopak mají
podmáčené omítané kapličky.
Za desítky let ale už i ty dříve opravené památky mnohdy potřebují další opravu, když už ne
každoroční péči.
A pořád je tu dost těch ukrytých v lesích. Možná někdy i v nadšení po roce 89 objevených, ale
dnes už zase spíše zapomenutých.
Kapličky Novohradských hor jsou dvanáctou přednáškou v cyklu Genius Loci
Novohradských hor Milana Koželuha.
U nás v Benešově nad Černou bude ve čtvrtek 7. listopadu.